CZ  EN

Větrné mlýny

Knížka o hledání ztraceného světa a ztraceného času, který se nikdy nevrátí. Obsahuje minipříběhy a drobné úvahy, špetku humoru a přehršle různých otázek. Autentická výpověď v nejprostší formě.

Větrné mlýny vznikaly začátkem 80. let. Za hluboké totality se šířily v samizdatových opisech. Ilustrace k nim tehdy ve dvou verzích namaloval Jaro Beliš. Oficiálního vydání se však dostalo Větrným mlýnům až po pádu komunismu.

Publikace z roku 1992 obsahuje zhruba polovinu původních textů a jednu řadu ilustrací Jara Beliše. Je doplněna dětskými obrázky autorovy čtyřleté dcery Marušky. Knížka si získala oblibu hlavně u tehdejší mladé generace.

V roce 2017 se chystá zcela nové, rozšířené vydání Větrných mlýnů.


Motto:

tuto knihu věnuji
každému, kdo zjistí
že se v ní píše
také o něm


Ukázka:

O PIVNÍ PĚNĚ

Když bylo parné letní odpoledne
strýc Jarouš často zatoužil po
čerstvě načepované
dvanáctce.
Posílal tedy mě a staršího brášku
s pulitrem
dolů pod kopec k Srpkovi pro pivo.
A my utíkali, co nám nohy stačily
neboť jsme věděli
že cestou zpátky si taky něco
usrkneme.
Pro případ, že by si strýc Jarouš všiml
jak je pivo zase hluboko pod čarou
měli jsme spolehlivou výmluvu:
že nám cestou do kopce
VYCHRSTLO na zem.
Jak jsme vyšli od Srpka na silnici
bráška si hned loknul a mně řekl, že
ze všeho nejlepší je ta pěna na vrchu.
A já olízal pěnu
a oba spokojeni jsme donesli zbytek
žíznícímu strýci Jaroušovi.
 
©  Daniel Raus

další báseň